protokol, -u m. (6. j. -u, -e) (z řec.) 1. zápis (zprav. s veřejnou platností o ústním jednání n. o jeho výsledku): stenografický p. schůze; konferenční, sjezdový p.; p. o přijetí; sepsat s někým p.; zapsat, diktovat do p-u; podepsat p.; jednací p. zápis o úředním jednání; práv. vyšetřovací, soudní, svědecký p.; mezinár. práv. jedna z forem mezinárodních smluv 2. odb. zápisník pro záznam soustavného pozorování; úř. kniha, do kt. se zapisují došlá podání: podací p.; výpůjční p.; tech. záznam údajů o zkouškách strojů, motorů ap.; dipl. diplomatický p. souhrn společenských a úředních pravidel n. zvyklostí, jimiž se upravuje styk s cizími diplomaty 3. dipl. oddělení ministerstva zahraničních věcí pro záležitosti cizích diplomatů; zast. podatelna; — protokolární, řidč. protokolní (*protokolový Čes. pol.) příd. souvisící s protokolem, zejm. zapisovaný, obsažený v protokole: p. výslech; p. zápis; p. výpověď; → přísl. protokolárně: p. zapsat