provázeti ned. (3. mn. -ejí) 1. (koho, 4. p.; koho kudy, čím) k provésti 1, 2, být průvodcem n. společníkem, jít, jet s někým někam; doprovázet 1: p. hosta kus cesty, lesem; p. zesnulého ke hrobu; hajný provázený loveckým psem; – p. návštěvníky obrazárnou provádět; přen. kniž. provázel ženu vyčítavým pohledem sledoval; toho dne ho provázela smůla (Vrba) 2. (co čím) doplňovat, současně n. v souvislosti s něčím konat; doprovázet 1: p. svá slova gesty; p. něčí žádost doporučením 3. (co) nutně něco doplňovat, stávat se nutným průvodním jevem něčeho: politické demonstrace provázely stávkové hnutí 4. (~; koho, co) hrát n. zpívat hudební doprovod (někomu) k něčemu; doprovázet 2: p. houslistu na klavír; zpěv provázený hrou na housle †5. (co) konat, provozovat 1, provádět: p. čarodějné skutky (Zey.); → nás. provázívati