proviniti se (†proviniti) dok. (3. mn. -í) (~; čím; *v čem; proti komu, čemu; řidč. na kom, čem) dopustit se viny; prohřešit se: nijak, ničím se neprovinil; p. se ve zlodějství (Havl.); p. se proti rodičům; provinění proti lidskosti, proti míru; p. proti víře (Jir.); čím se provinil ten muž na vás? (Zey.); p. se na štěstí druhého (Svět.); — †proviniti dok. (co; proti čemu) spáchat, zavinit: chci napravit, co jsem provinila (Svět.)