prsten, -u m. (6. j. -u) 1. kroužek, zprav. z dražšího kovu, nošený na prstě jako ozdoba n. odznak důstojenství, manželství ap.: zlatý p.; p. s diamantem; snubní, pečetní p.; prorazit hlavu železným p-em (Něm.); přen. kniž. (o něčem, co obklopuje něco do kruhu:) (jezero) v lesů p-u (Vrchl.) 2. řidč. něco stočeného do tvaru prstenu, do kroužku, zvl. pramen vlasů; prstenec 1: p-y kadeří; p-y vinoucího se břečťanu 3. předmět připomínající tvarem prsten: tech. těsnicí, kalibrovací p. prstenec 2, kroužek; bot. zbytek závoje na třeni někt. hub; zdrob. prstýnek, prstének v. t.