prvek, -vku m. (6. mn. -vcích) 1. podstatná nejjednodušší část něčeho tvořícího celek; složka, součástka, element 3 (kniž.): jednotlivé prvky; gotické prvky stavby; nářeční prvky v jazyce; prvky českého charakteru; taneční prvky; stavební p.; konstrukční architektonické prvky; mat. p. množiny; tech. (u počítače) logický p. obvod provádějící logické operace; paměťový p. součástka n. obvod mající schopnosti si zapamatovat jednu binární číslici; biol., chem. biogenní prvky; bot. základní p. těla rostlinného (např. kořen, stonek, list); fytogeografický typ, kt. má význačné rozšíření: tropický p. (např. kokosovník); stepní p. (např. koniklec) 2. chem. jednoduchá látka chemicky dále nerozložitelná: jednomocný, dvojmocný p.; mocenství prvků; radioaktivní p.; halové prvky halogeny; kovové prvky; stopové prvky; transuranové prvky