první, kniž. prvý čísl. řad. k jeden 1. mající v pořadí číslo jedna; (v platnosti příd., 2. st. prvnější, prvější) v něj. pořadí základní, počáteční, nejdřívější (op. poslední 1): p. poschodí; p. dveře vlevo; p. ročník (časopisu, školy); p. písmeno (slova, abecedy); p. pořadí (v Sazce); p-ho června; ob. dostal výplatu prvního; P. máj mezinárodní svátek pracujících; hovor. shromáždění, manifestace na tento svátek; p. třída (ve škole) (u nás) nejnižší; Přemysl Otakar I. (První); p. světová válka v letech 1914-1918; p. republika následující hned po zřízení republikánského režimu; u nás čs. stát z let 1918-1938; p. léta 20. stol.; děti z p-ho manželství; p. láska; p. sníh který toho roku poprvé padal; p. křesťané prvotní; p. obyvatelé prvotní, původní; skočil 200 cm na p. pokus; za prvé, za druhé atd. (při výčtu); přihlásil se p.; doběhl jako p.; od p-ho do posledního všichni; jít v p. řadě přední, přen. vést, být příkladem ostatním; to se stalo po prvé (ps. též poprvé) a naposled to se nesmí opakovat; řidč. do p-nějšího pokoje (Něm.); prvnější (ze dvou možností) je lákavější (Ner.); ust. spoj. poznat něco na p. pohled ihned; láska na p. pohled; vyprat něco, přen. hovor. mít něco hotovo jen z p. vody jen zhruba, bez propracování; p. čas se jí stýskalo zprvu, zpočátku; pro p. čas pro začátek; ob. v platnosti podst. jm. obstarat, koupit p. poslední všechno; mít zprávy z p. ruky přímé, nezkreslené; být p. na ráně nejvíce ohrožen pro svou situaci; ♦ p. vyhrání z kapsy vyhání (pořek.) kdo zpočátku vyhraje, nakonec často prohraje; jaz. p. pád nominativ; p. stupeň (přídavných jmen a příslovcí) pozitiv; první (mluvnická) osoba; škol. (dř.) škola p-ho stupně národní; mat. rovnice p-ho stupně lineární; (zast.) početní výkony p-ho stupně (sčítání a odčítání); med. popáleniny p-ho stupně; p. pomoc; motor. p. rychlostní stupeň, p. rychlost; náb. řidč. p. hřích (Adama a Evy) prvotní 2. (v platnosti příd., poněk. zast. též 3. st., zř. zast. 2. st.) jsoucí na začátku v pořadí podle významu, hodnosti; přední, nejvýznamnější, nejdůležitější, vynikající, jsoucí nejvyššího stupně: p. tajemník UV KSČ; p. náměstek; p. po králi; ve škole byl p. nejlepší žák; zaujímat jedno z p-ch míst; muž rodem prvý (Čech); p. družička; p. milovník (herecký obor); p. liga v někt. sportech nejvyšší soutěž; Řád bílého lva p. třídy; nejprvnější rodina (v obci) (Herb.); p. povinnost, starost hlavní; poněk. zast. nejprvnější příčina (K. Čap.); zboží p. jakosti nejlepší, prvotřídní; p. třída (ve vlaku) nejlépe vybavená; úspěch p. třídy, p-ho řádu, ostuda p. třídy (expr.) veliký; v prvé řadě především; ♦ mít vždy p. slovo (chtít) o všem rozhodovat; hud. p. part vedoucí, přen. vedoucí úloha; p. soprán vedoucí hlas ženského sboru; p. housle; hrát p. housle, přen. mít vedoucí úlohu 3. zprav. jen první v platnosti příd. (řidč. též 3. st.) takový, jaký bývá v počátcích; počáteční: p. rozpaky; v p-m nadšení; být probuzen z p-ho spánku; v p-m rozkvětu mládí †4. (v platnosti příd., často v 2. st. prvnější, prvější) dřívější, předešlý, předchozí, někdejší (op. pozdější 2, potomní): (mást) věci p-nější s pozdějšími (Pal.); do Chorvatska, do p-nější našeho domu kolébky (Tyl); v prvější službě (Preis.); → přísl. prvně v. t.; — v. též poprvé