przniti ned. (3. mn. -í) 1. poněk. zast. a kniž. poskvrňovat, zneuctívat, hanobit (jednáním n. řečí); zast. znečišťovat, špinit, potřísňovat: p. svatyni (Pal.); prznění pravdy (Jir.); p. něčí památku, něčí jméno, čest; p. mateřský jazyk chybně ho užívat, kazit; – zast., zprav. přen. ruce nevinnou krví si p. (Svět.) 2. poněk. zast. (koho, 4. p.) (násilným pohlavním stykem) zneuctívat (ženu), znásilňovat: p. ženy (Ner.); – prznění krve (Čech) krvesmilství ○ předp. z-