pučeti (†pučeti se Čel., †pučiti Erb., †pučiti se Pal.) ned. (3. mn. -í) 1. (o rostlinách) začínat růst, vyvíjet se; rašit 1: pupeny, květy pučí, stromy pučí jejich pupeny pokračují ve vývinu; zahr. pučení počínající růst po období vegetačního klidu, rašení; biol. pučení způsob dělení buněk, při kt. se vytváří plazmatický výběžek (pupen), základ nové buňky 2. začínat růst, vyvíjet se vůbec; přen. vznikat, klíčiti 2: kozlům pučí rohy (Vanč.); pod nosem mu začíná p. hebké chmýří (Č. Jeř.); pučící ňadra (Ner., Čech); přen. (na jaře) všude pučel nový život (Jir.); pučící příchylnost chlapcova (Jir.); zool. pučení (nepohlavní) vytváření nových jedinců z jedince mateřského (např. u nezmara) *3. prýštit: ostrou hranou zranila se dlaň, až krev pučela (Baar) ○ předp. pro-, roz- se, vy-, vz-; → nás. pučívati (o) bez předp.