pucovat ned. (z něm.) 1. poněk. zast. ob. (co) čistit 1: p. (si) boty; p. okna; p. mosazné závaží cídit; ♦ expr. p. kliky chodit s prosbou o přímluvu †2. (koho, 4. p.) holit 1: tatínek se pucuje (Pitt.) 3. expr. (koho, 4. p.) hubovat: to by bylo pucování (Šrám.) ○ předp. o-, pro-, vy-, z-, za-, spucovat