puditi ned. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. kniž. (koho, 4. p., k čemu, kam) (zprav. o něj. vnitřním podnětu) nutkat někoho, aby něco učinil, často i přes odpor rozumu; nutkat, nutit 1, pobízet 1: být puzen (k nějakému jednání) zvědavostí, pýchou, svědomím; být nenávistí puzen k zločinu; starost ho pudila (vrátit se) domů; nepokojná krev, ctižádost ho pudila stále vpřed; neodolatelné puzení †2. (co, koho) přivádět do pohybu, pohánět 3, 1, hnát 2, 1: parník strojem puzený (Pal.) 3. zast. a bás. (koho, co) odhánět, zahánět, zapuzovat: od sebe pudíš mne (Zey.); blaženost ze srdce p. (Klicp.) ○ předp. od-, po-, vy-, za-; → nás. pudívati (o) bez předp.