pukati (†pukati se) ned. 1. dostávat trhlinu n. trhliny; trhat se, praskat 1: země pukala suchem; led pukal; švestky při zaváření pukají; kůže jako by se pukala mrazem (Ner.); přen. srdce jí puká bolestí má velkou bolest; p. hněvem, zlostí velmi se hněvat, zlobit; div nepukal smíchem, smíchy velmi se smál 2. poněk. zast. rašit 1, vyrážet: pupeny začaly na stromech p. (Herb.); lilie už pukají (Baar) 3. vydávat zvuky, jako když něco puká; praskat 4; nář. (čím) práskat 2, bušit: v kamnech pukala buková polínka (Vrba); střelba z děl hučela, pukala (Svob.); – drak začal dvanácti chvosty okolo sebe šibati, p. (Něm.) 4. ob. vydávat zvl. zvuk rty při kouření z dýmky; bafat 3: vytáhne fajfku, nacpe a puká (Herb.); z dýmky p. (Kainar) 5. mysl. pukání klepání (tetřeva) ○ předp. o-, po-, roz- (se), za-; propukati, vypukati; → nás. pukávati ○ předp. o-, po- si, roz- (se); — dok. puknouti