pupen (*pup Hol.), -u (6. j. -u), pupenec, -nce m. 1. kulovitý n. zašpičatělý zárodek větvičky (s listy n. květy): jarní p.; nalévající se p-y; lepkavý p.; kaštanové p-y, p-ce; přen. p-ce ňader (Mach., Neum.) (o prsních bradavkách); bot. osní p.; úžlabní p. 2. hrbolek na kůži: štípl ho komár, naskočil mu p.; svědivé p-y, p-ce po spálení kopřivou; med. drobná vyvýšenina kožního povrchu: kopřivkový p. papula II; → zdrob. pupínek, -nku (6. mn. -ncích), řidč. expr. pupíneček, pupeneček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách): p-y na větvi; – drobné p-y při spále; med. pupínek papulka II