purismus [-iz-] (dř. též -ism), -mu m. (z lat. zákl.) 1. jaz. snaha o udržení čistoty jazyka, projevující se zvl. odmítáním prostředků přejímaných z cizích jazyků nebo jejich vlivu; brusičství: jazykový p.; p. v tvoření slov; p. (doby Jungmannovy) obrací se proti vazbám napodobeným podle němčiny (Havr.); nevědecký p. 2. výtv. směr ve výtvarném umění (zejm. v architektuře), kt. žádá jednoduchost a zavrhuje veškeré dekorace; v památkářství směr usilující o oproštění památek od pozdějších prvků neodpovídajících původnímu slohu *3. jazykový prostředek, kt. má nahradit prostředek přejatý n. zasažený cizím vlivem: (Dobrovský) je proti nemístným p-ům, archaismům (Ath.)