pustý příd. (2. st. pustší, pustější) 1. takový, kde nikdo, nic není; opuštěný 2, prázdný 1: p-á ulice; p. ostrov; holé, p-é stěny; přen. p-á prázdná hlava (Svět.); p. pohled (Mácha) tupý 2. takový, kt. není dán do pořádku n. udržován v pořádku; neupravený, zanedbaný, nepěstěný, zpustlý: vzdělávat p-á místa (Vanč.); p. hrad; v hluboké p-é křovině (Erb.); p-é vousy (Čech) 3. (mravně) zpustlý, zvrhlý: vést p. život; p-é písně (Šal.) 4. expr. dosahující krajní míry (v záporném smyslu): nezřízený 1, bezuzdný 2, nespoutaný, nezkrotný, nevázaný 2; nehorázný 2, nemírný 1: p-é orgie; p-é násilí; p. zmatek; – p-á demagogie; je to p-á fráze; dát se do p-ého pláče (Her.); p-é nic (Mácha) pouhé; — zpodst. pusto, -a s. kniž. pustota 1: ovanulo mne zvláštní p., nezvyklá samota (Svob.); → přísl. pustě: vyhlížet p.; – p. žít; – p. si vymýšlet; pusto: v ulicích je p. a prázdno; → podst. pustost, -i ž. řidč. pustota 1