pustiti dok. (3. mn. -í, rozk. pusť, trp. -štěn) 1. (co) přestat držet, nechat spadnout, klesnout; upustit; spustit: pustila hrnek na zem; p. si závaží na nohu; – pustil (rumpálem) konev do studny; p. vztaženou ruku (dolů) 2. (co) uvolnit něco drženého, svíraného, napjatého; vzdát se něčeho: p. kliku; pustila ho z objetí; pustil koni uzdu povolil; p. otěže (z ruky), přen. vzdát se řízení, vedení, vlády ap.; přen. p. z ruky moc, řízení, péči ap. vzdát se toho; – p. byt, ateliér uvolnit, přenechat, přepustit 1; p. časopis přestat odbírat; ♦ p. uzdu fantazii, vášni nechat jim volný průběh, nechat se jimi unášet; p. stavidla výmluvnosti dát se do vytrvalého mluvení 3. (co) vydat ze sebe: ovoce pustilo šťávu; kartáč pustil žíně používáním ap. jich pozbyl; látka pustila barvu vybledla; puštěný šátek (zř., Herb.) vybledlý; ♦ ob. expr. p. peníze (zhrub. p. chlup) zaplatit za někoho útratu ap. 4. (koho, co kam, z čeho, odkud, k čemu) umožnit někomu, něčemu vstup, vniknutí někam n. odchod odněkud, opuštění něčeho: p. hosty do domu; k nemocnému ho nepustili; pustil ho napřed (do dveří); p. vlak do (ze) stanice; p. ptáka z klece; p. psa z řetězu odvázat; p. na někoho psa poštvat; p. z vězení, na svobodu; p. někoho z práce, ze zaměstnání propustit; hovor. pusť mě k tomu dovol, abych to udělal, ustup, nebraň mi v prohlídce ap.; ♦ p. něco z hlavy, z mysli, ze zřetele nemyslit, nedbat na něco, nedělat si starosti s něčím; nepustil ho z očí nepřestal ho pozorovat, hlídat; p. někoho k slovu nechat ho mluvit; ob. expr. pustit (si) pusu (zhrub. hubu) na špacír začít neodpovědně mnoho povídat; p. někoho, něco k vodě přestat se o něho, o to zajímat; p. si někoho k tělu dovolit mu příliš; ob. pusť! ustup, nebraň mi ap.; sport. p. gól nechytit míc vstřelený do branky 5. (co) uvolnit něco zadržovaného, odstranit odpor, kt. něčemu brání v pohybu; tím uvést do pohybu: p. vodu, plyn; p. teplo do místnosti vpustit; p. hudbu (z rádia, z gramofonu ap.); – p. šíp z luku vypustit; pustil mu broky do zad střelil ho; sazenice pustila kořeny vyhnala; ♦ p. někomu žilou odebrat mu část krve, zprav. přen. expr. připravit někoho o něco (zprav. o peníze); oslabit ho 6. (co) uvést do chodu, v činnost; dát unášet proudem, větrem: p. motor, hodiny; p. rádio; p. gramofonovou desku; – p. loď na vodu; p. draka, balónek; přen. p. na někoho hrůzu; ♦ p. do světa (zprávu, novinu) rozšířit; p. mezi lid pověst (Rais) 7. ztratit intenzitu n. pevnost; uvolnit se, povolit 3: barva pustila; špína nechtěla p.; skvrny od vína nepustí; stehy pustily; oko (na punčoše) pustilo; nář. zima pustila (Jir.) zmírnila se; — pustiti se dok. 1. (čeho) přestat se držet: p. se zábradlí; nepustil se její ruky; p. se máminých sukní, přen. osamostatnit se 2. (čeho, koho) vzdálit se (čeho, od čeho, od koho), opustit 1, 2 (co, koho): p. se silnice; ať se ho nepustíš!; přen. p. se svých zásad *3. spustit se: pustil se na sedadlo (Podroužek) 4. (kam) vydat se (na cestu ap.), odebrat se, dát se 3: p. se do hor, do světa, směrem na Tábor; p. se na moře, do lesa, úvozem; p. se za dobrodružstvím 5. (do čeho, zast. več) začít něco dělat, začít se něčím zabývat; dát se 1: p. se do práce, do smíchu, do řeči; p. se do oběda, do koláčů, do pařezů; p. se v rozbor dramatu (Ner.); ♦ p. se do někoho zahrnout ho výčitkami, hubováním; začít se s ním prát; p. se s někým do křížku začít se s ním prát ○ předp. do-, do- se, na-, o-, od-, po-, pro-, pře-, před-, při-, při- si, roz-, roz- se, s-, s- se, u-, v-, vy-, za-