pyšný příd. 1. projevující pýchu, nemírné sebevědomí, povýšenost, nadutost ap.; domýšlivý, povýšený 4, zpupný, hrdý 3: jedná jako p-á princezna; p. dobyvatel; p. výrok; p-á diktátorská póza; (nosí se jak) p. páv (expr. o povýšenci, nadutci) 2. (na koho, co; *kým; *nad čím) projevující hrdost nad něčím, zakládající si na něčem; hrdý 1: učitel p. na svého žáka; být p. na svou vlast; zř. sebou máš být p-m (Lang.); p. nad přednostmi (Koll.) 3. zprav. kniž. (v záp. smyslu) okázalý, honosný 1, (v kladném smyslu) vznešený, nádherný 1, skvělý: p. šat; p-é královské sídlo; p-é vrcholky Tater; lvu se p-á zježí hříva; bot. hvozdík p.; → přísl. pyšně (*pyšno Bezr. aj.): p. vystupovat, jednat; – p. se hlásit k svému národu; – kniž. věž vévodící p. kraji; → podst. pyšnost, -i ž. řidč. pýcha 1, 2