rád příd. s význ. příslovečným (j. ž. -a, s. -o, mn. m. -i, ž. -y, s. -a, ob. -i pro m., ž. i s.; 2. a 3. st. (jen přísl.) raději, nej-, radši, nej-, ob. raděj, nej-, radš, nej-, †radše Čel. aj., †radší Něm., Erb., †nej- Kos. aj., nář. rejš, nej-, rejši, nej- Nov., nejračik Herb. aj.) 1. s chutí, se zálibou, s radostí, s potěšením, ochotně (op. nerad 1): rád pracuje, pospí si; rád cestuje; rád se napije má sklon k pití; přijdu (velmi) rád; jsem nejraději doma; je ráda na světě; udělám to rád; to rád vidím; jsem rád, že... (n. když...); kniž. jsem tomu rád, že..., (n. když...) jsem spokojen, těší mě, líbí se mi, je mi vhod, vítám; byl bych rád, kdyby...; můžeš být rád, že to nedopadlo hůř; rád bych se zeptal chtěl bych (chci se) zeptat; rád bych věděl přál bych si vědět; (někdy s vypuštěním urč. slovesa, zprav. hovor.) dítě (jí) rádo čokoládu; ráda bych (jedla, koupila si) šlehačku; (v otázce) co byste rádi? co si přejete; ob. ust. spoj. rádo se stalo (odpověď na poděkování) není zač; ♦ ať je rád, že je rád (vzhledem k urč. okolnostem) má být spokojen; rád nerad, musí tam jít bez zřetele k své vůli, přání, odporu; expr. nejradši bych do toho (do všeho) kopl zbavil se toho, nechal toho (všeho) 2. mít rád (koho, 4. p.) pociťovat k někomu náklonnost, lásku; milovat 2, 1; (koho, co) mít v oblibě; milovat 3: má rád své přátele; ti dva se nemají (příliš) rádi je mezi nimi vzájemná nevraživost; – mají se rádi a budou se brát; – má rád klid, veselou společnost; má ráda hory, své rodiště; má rád černou kávu; má rád přímé jednání považuje za správné; ♦ mají se rádi jako pes s kočkou nesnášejí se; mít někoho rád jako veš v kožichu, jako lišku v kurníku, jako valach hříbě aj. velmi nerad; kdo haní, rád má (přísloví); co nemáš rád sám, nečiň druhému (n. jiným); ob. můžete nás mít rádi, mohli byste nás mít rádi, mějte nás rádi (odmítnutí) dejte nám pokoj 3. (jen v 2. st.) raději, radši,... ve spoj. s rozk. a ve větách přacích vyjadřuje doporučení, bude lépe, když: jdi raději domů; tuhle práci radši neber; kdyby ses radši učil 4. (jen v 1. st.) zpravidla, obvykle, obyčejně, často: na vánoce rádo pršívá; z té nemoci bývá ráda památka (Jir.); pes bez kázně r. zdivočí (Heyd.) snadno, lehce; košile se rády trhají na ramenou; — v. též nerad a milerád