rádce, -e m. (živ.) (5. j. -dce, 1. mn. -ové, -i) (rádkyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní) kdo dává rady (ve význ. 1), kdo radí: dobrý, moudrý r.; otec mu byl učitelem i rádcem; královští rádci poradci; zast. duchovní r. (Šmil., Svět. aj.) kněz; — rádce, -e m. (neživ.) (čast. dř.) časopis, rubrika, příručka ap. obsahující rady v urč. oboru: zahrádkářský, společenský r.