rétor (dř. ps. též rhetor), -a m. (1. mn. -ři, -rové) (z řec.) 1. kniž. řečník; (u starých Řeků) řečník n. učitel řečnictví; (u starých Římanů) učitel řečnictví †2. žák rétoriky (ve význ. 3): studenti nejvyšší třídy (r-ové) (Jir.); — rétorský příd. řečnický, rétorický: r-é umění; r. patos; → podst. rétorství, -í s. rétorika 1, 2