rýmovati ned. 1. (co s čím; nač) spojit jakožto rým (ve význ. 1): r. dlouhou samohlásku s krátkou (Muk.); r. strast na slast 2. (též †rymovati Pal.) (~; co) poněk. zast. veršovat, skládat v rýmech (ve význ. 2): r. strojeně; – rýmovaná kronika; r. žalmy (Vrchl.) 3. neuměle, primitivně veršovat: rýmující mládež (Vrchl.); — rýmovati se ned. 1. (též †rymovati se) (s čím; nač) být spojen rýmem, tvořit rým: první verš se rýmuje s třetím; láska se rýmuje na páska 2. expr. (~; s čím) hodit se k sobě; shodovat se, souhlasit: slova a činy se nerýmovaly; láska a práce se spolu nerýmují (K. Čap.); už se mi to rýmuje (Frýd) už to chápu ○ předp. při-, u- se, z-, za-; → nás. rýmovávati se (o) bez předp.