rýpati (ob. a expr. rejpat) ned. (1. j. -ám, -u, rozk. -ej, přech. přít. -aje) 1. (čím do čeho; ~; co) vnikat nepříliš hluboko do něčeho něčím zahroceným a ostrým a tím to porušovat, dostávat ven; rýt 2, 1: r. nehtem do dřeva škrabat; r. drny; r. rašelinu vyrýpávat, píchat; tech. rýpání zeminy rozpojování rýpadlem 2. (do koho, čeho čím; koho, 4. p., komu do čeho, v čem) něčím tvrdým a špičatým vrážet; dloubat 1, šťouchat: nerýpej do mne; r. kamaráda do žeber; r. (do) souseda loktem; přen. r. někomu do svědomí *3. neos. někoho rýpe, rýpá pociťuje bodavou bolest, loupání (A. Mrš.) 4. expr. (~; do koho, čeho; *proti čemu Gottw.) jízlivě napadat slovy, kritizovat; rýt 5, dloubat 4, dobírat si (koho, co), šťourat: proč pořád rýpáte?; r. zlomyslně do kamaráda; – pořád do všeho rejpá vrtá; rýpati se (ob. a expr. rejpat se) ned. 1. (v čem) vnikat nepříliš hluboko do něčeho něčím tvrdým a zahroceným; dloubat se 1, šťourat se: r. se v záhonku; r. se v nose 2. expr. (s čím; v čem) pomalu, zdlouhavě, neobratně se něčím zabývat; párat se 2, dloubat se 2: r. se s tou prací (v té práci); r. se v jídle pomalu, s nechutí jíst 3. expr. (v čem) (se špatným úmyslem) do něčeho zasahovat; hrabat (se) 4: r. se v něčích věcech ○ předp. na-, na- se, o-, od-, po-, po- se, pro-, pře-, roz-, u-, v-, vy-, z-, za-; → nás. rýpávati, rýpávati se; — dok. rýpnouti