růže, -e ž. (z lat.) 1. ostnitý keř s lichozpeřenými listy a s velkými vonnými květy: plané růže; osázet záhon r-mi, roubovat r.; bot. rod Rosa: r. šípková; r. alpská; r. čajová čajovka 1 (zahr.); r. stolistá stolistka (zahr.); zahr. pnoucí r.; měsíční r.; remontantní r. 2. květ tohoto keře, zprav. plný květ jeho zahradnických sort: kytice rudých, bílých růží; začervenat se jako r.; umělá papírová r.; přen. kniž. na tvářích měla plamenné r. (Kosm.) ruměnec; ♦ nemá na růžích ustláno nežije se mu snadno; zde mu nepokvetou r. nebude mít úspěch; trpělivost přináší r. (přísloví) úspěchy; není r. bez trní (pořek.) příjemné, milé bývá spojeno s nepříjemným 3. řidč. co tvarem (kulatým a paprskovitým) připomíná květ rozkvetlé růže: r. netřesku (Vrchl.); bodláková r. (Herb.); větrná r. růžice; v neodb. názvech rostlin: vodní r. leknín; vánoční r. čemeřice černá; slézová r. proskurník; alpská r. název alpských červenokvětých druhů pěnišníku; dějep. (v heraldice) motiv ve tvaru stylizovaného pětilistého růžového květu s kališními lístky: pětilistá (rožmberská) r. rožmberský znak; hist. páni z Růže z Rožmberka, Rožmberkové 4. nakažlivá kožní nemoc: dostat růži do nohy; med. erysipel; → zdrob. růžice v. t.: k 1-3 růžička, řidč., poněk. zast. růžinka, -y ž.: červená jako r.; zapýřit se jako r.; přen. zř. hleděl na svou r-nku (Jir.) mladou dívku; – rozebrat květák na r-čky; ♦ zast. děvčatům r-čky sázet (Něm.) lichotit; příd. růžičkový: r. ornament; zahr. r-á kapusta s drobnými hlávkami, vyrůstajícími na prodlouženém košťálu