různiti ned. (3. mn. -í) 1. kniž. (koho, 4. p.; koho v čem od koho) činit různým, odlišným; lišit 1, odlišovat, diferencovat 1: co umělce a učence různí (Pražák); nic ji v práci nerůznilo od jiných (V. Mrš.) †2. (co; co od čeho) rozlišovat: scholastik obory vědecké úzkostlivě různí (J. Vlč.): r. věci živé od neživých (Lit. l.); — různiti se ned. 1. (~; od koho, čeho; v čem; čím) být jiný, různý, odlišný; lišit se, odlišovat se, odchylovat se: posudky se různily; různící se hlasy žen; r. se v názorech; dvě od sebe se různící povahy; krojem se různili (Jir.) †2. svářit se, hašteřit se, hádat se: sami se různíte, tropíte sváry (Klicp.) ○ předp. od-, od- se, po-, roz-, roz- se, z-, z- se; → nás. různívati, různívati se