rabín, -a (1. mn. -i, -ové) (z hebr.), řidč. (podle hebr.) rabbi, rabi, rabí, -ho m. círk. 1. titul, oslovení židovského učitele náboženství, pův. vůbec učeného muže: rabíni a zákoníci (Vrchl.); rabbi Löw 2. židovský duchovní: kázání r-a; vrchní r.; — rabínský příd.: r-á moudrost; – r-é kázání; → přísl. rabínsky; → podst. rabínství, -í s. círk. rabinát