rab, -a m. (1. mn. -i, -ové) (*raba, Čech, Zey., *rabka Čech, -y, *rabkyně, -ě, Čech, 2. mn. -yň, -yní, ž.) 1. (též †rob, -a m., Slád. aj.) kniž. otrok 1, 2, nevolník 1, 2: poněk. zast. zajatci se stávali raby (Mach.); panští rabi; – expr. český dělník není r. (Gottw.); žena byla rabem v domácnosti (Fuč.); šílenství rabů zlatého měšce (Neum.) *2. (sloven.) zajatec, vězeň (Něm.)