rabiák (6. mn. -cích), rabiát, -a m. (z lat.) hanl. hrubec, neurvalec, surovec: mohl by ti ten r. ublížit; je to lotr a r.; rabiácký, rabiátský (*rabiátní Ner. aj.) příd.: hrubé, r-é chování; r-é řeči, výhrůžky; přen. expr. r-cká práce (Maj.) těžká, namáhavá; r-tský chlad (Lid. nov.) velmi silný, nepříjemný; → přísl. rabiácky, rabiátsky (*rabiátně): chytl ho r. za límec; koukat r-tsky (Včel.); přen. expr. foukalo to r-tsky (K. Čap.); → podst. rabiáctví, rabiátství, -í s. (*rabiátnost, -i ž., Tvorba)