rabovati ned. (z něm.) 1. (~; co) loupit majetek bezbranného obyvatelstva, vylupovat (opuštěné) byty ap., zvl. za válečného tažení; plenit 1, drancovat 1; (hromadně, pustošivě) vykrádat, vylupovat (vůbec), loupit I 1, 2: nacistické rabování na Ukrajině; vzbouření sedláci začali r. panská sídla; r. po domech (Jir.); r. židovi krčmu (K. Čap.) 2. (~; co, řidč. koho) nešetrně, nehospodárně, bezohledně těžit z něčeho, řidč. někoho; plenit 2, drancovat 2; vykořisťovat: r. v lesích, lesy, v dolech, doly; r. dříví; cizí kapitalisté nás rabovali a vyžírali (Zápot.); expr. (autor) smí být kdykoli rabován a vykrádán (Šal.) 3. expr. (co, koho) prohledávat, šacovat: r. kapsy (Včel.); budeme tě r. (Jahn) 4. horn. řidč. (~; co) plenit 4: r. výztuž 5. kart. (~; co) (v někt. hrách) po rozdání brát vyloženou kartu před nahlédnutím do vlastních karet: r. na červenou; r. krále ○ předp. na- (si), pře-, vy-; → nás. rabovávati (o) bez předp.