rachot, -u m. (6. j. -u) temný, hluboký, dunivý, hřmotivý, řidč. řinčivý zvuk; hřmot, lomoz, rachocení: r. hromu, děl, bubnů; r. vozů, strojů; s r-em se řítily balvany; s r-em se rozlétly dveře s třeskotem; med. (zprav. mn.) chrop