rachotiti ned. (3. mn. -í, podst. -cení) 1. vydávat rachot; (~; čím) způsobovat rachot; lomozit, hřmotit, hřmít 2, burácet 1, bouřit 2: rachotí vozy, tanky, mlátičky, bubny, kulomety; rachocení hromu hřmění; v zámku rachotí klíč; okna rachotí drnčí; – r. nádobím; r. řetězem řinčet; rachotil dolů po schodech (Frýd) hlučně sestupoval; expr. v prsou mu rachotí chrčí; přen. expr. hlučně, chraptivě mluvit, smát se ap.: smích rachotí (J. Tom.) 2. ob. expr. a slang. pracovat 1: kde rachotíš? (Maj.); r. do oupadu (Herrm.) ○ předp. do-, od-, po-, při-, při- se, roz- se, v-, vy-, vy- se, za-; → nás. rachotívati (o) bez předp.