rachotivý, kniž. rachotný příd. k rachotiti 1; hřmotivý, lomozivý, burácivý: r-é vozy; r-ná bouře (Šrám.); r-á palba kulometů; expr. r-ný hlas (Jir.); r-vý smích (Poláč.); → přísl. rachotivě, kniž. rachotně: vrata r. zapadla s rachotem; expr. r-vě se zasmál (Rais)