raketa II, -y ž. (z něm. driv. it.) 1. náboj obsahující pyrotechnické slože, kt. po vypálení způsobuje světelný a zvukový efekt: vypálit r-u; ohňostroj barevných raket; osvětlovací r. světlice (voj.); signální r. signální náboj (voj.); zazářit jako r., přen. významně se projevit, veřejně zapůsobit, ale často jenom efemérně; přen. vypalovat r-y svých slov (Weiss) 2. raket. létací zařízení, kt. překonává gravitaci, popř. odpor prostředí reaktivním, raketovým motorem: vystřelit, vypálit, vypustit r-u; nosná r. umělé družice (např. dvoustupňová); kosmická r.; meteorologická r.; fotonová r.; iontová r.; voj. reaktivní střela s raketovým motorem: r. středního doletu; mezikontinentální r. 3. žel. slang. sběrný vlak (Bran.); → expr. zdrob. raketka, raketička, -y ž.; — raketový příd. k 1, 2: r-á pistole; – r-á technika obor techniky, kt. se zabývá studiem stavby raket a jejich letem; raket. r. motor reaktivní motor nesoucí vlastní zásobu paliva a okysličovadla; r. pohon; voj. r-é střely, zbraně; r-é vojsko vyzbrojené raketovými střelami; †raketní příd. k 1: r. oddělení (ženistů) (Baar)