rameno, kniž. a zast. rámě, ramena, ramene s. (j. 3., 6. -u, -i, 6. též -ě, mn. 1., 4. -a, 2. -menou, -men, 6. -ou, -ech, 7. -y, †-oma) 1. část horní končetiny připojující se kloubem a kostí k trupu: pokleslá r-a; přehodit si pytel přes r.; nést, mít něco na r-i; vlasy jí splývaly s ramen; položila si hlavu na slečnino rámě (Preis.); poklepat někomu na r., přen. pochválit ho; chytit někoho za r.; nést někoho na r-ou bedrech; nosit na obou r-ou, řidč. přen. být obojaký (Zápot.); krčit r-y, r-em, řidč. r-a zdvíhat je na znamení pochybnosti n. bezradnosti; pokrčit r-y nad někým, něčím projevit pochybnost o někom, něčem; nevědět si s někým, něčím rady; vzít nohy na r-a začít utíkat; hledět, dívat se na někoho, něco přes r. s despektem, přezírat, podceňovat ho, to; je tam r. na r-i mnoho lidí, namačkáno; pozdvihnout někomu r-a zvýšit jeho sebevědomí; voj. na r-o (dř. rámě) zbraň povel; zool. první základní část přední končetiny čtvernohých obratlovců 2. (čast. rámě) lidská horní končetina n. její část od lokte po lopatku n. po prsty; paže, paždí: poněk. zast. r-a složila jí (Viktorce) pod prsa jedno přes druhé (Něm.); rámě mé již nemůž meče pozdvihnout (Krásn.); mladík, že by každá se zalíbením mu rámě podala, přen. zast. vdala se za něho (Jir.); běžné ve spoj. nabídnout někomu r. (k zavěšení); přen. o orgánu, kt. má moc, zprav. k ochraně: r. spravedlnosti (dř.) policejní strážník; zř. rámě bezpečnosti (Čap.-Ch.); zast. bude každého r-e potřebí (Tyl) branné síly; r-o světské (Mach.) světská moc; rámě církve (Čech) církevní moc 3. jen rameno (6. j. -u, -i, -ě, mn. 2. -men, 6. -ech) část něčeho, co vybíhá do stran, co připomíná lidské rameno: mrtvé r. řeky odbočka z hlavního toku; r. kříže; zool. chapadlo hlavonožců a ramenonožců; stroj. podlouhlá součást stroje n. jiného zařízení upevněná na jednom n. na obou koncích, kt. něco nese n. přenáší pohyb: nosné, zvedací, otočné, sklápěcí r.; r. šicího stroje; část kola spojující náboj s věncem: r. ozubeného kola; stav. schodišťové r. šikmá část schodiště se stupni; geol. r-a vrásy nakloněné vrstvy, kt. svírají vrásu; geom. r. úhlu jedna z polopřímek, kt. určuje úhel; r. rovnoramenného trojúhelníka jedna ze dvou jeho stran téže velikosti; fyz. r. síly kolmá vzdálenost působiště síly od těžiště; r. břemena kolmá vzdálenost břemena od osy páky; zdrob. ramínko, raménko v. t.: expr. *ramenečko, -a s. (Heyd.)