ranec, -nce m. (z něm.) šátek n. plachta naplněná věcmi a za cípy svázaná do kulata (primitivní zavazadlo); uzel: r. peřin, s peřinami; nést na zádech (těžký) r. trávy; svázat si r., poněk. zast. přen. přichystat se k odchodu (často nucenému) (Tyl, Šim.); dostal na cestu r. buchet a šel do světa; expr. měli mnoho ranců tlumoků, balíků, zavazadel vůbec; přen. expr. r. masa (o tlustém člověku); r. bídy (K. Čap.) těžký úděl; ♦ expr. tma jako v ranci velká, naprostá; → zdrob. raneček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) (expr. *rančík, -u, Baar) m. uzlík: r. s výslužkou; přen. expr. r. radosti (Lid. nov.) trocha; r. neštěstí (o nešťastném člověku); zř. sedět v r-u (Maj.) schoulený, skrčený; ♦ přijít jen s r-em chudý