ranhojič (zř. zast. ranhojitel Klicp.), -e m. (kdysi) kdo léčil na základě oprávnění (pův. jen rány); chirurg 2; (též *ranhojička, -y ž.) expr. kdo se zabývá léčením vůbec; ranlékař, felčar, bradýř 2, barbíř 2: plukovní r. (Jir.); panský r. (Staš.); – mastičkář a podvodný r.; -hojičský (*-hojitelský Lum.) příd.: r-é umění (Klost.); r-é náčiní (Jir.); -hojičství, -í s. (kdysi) zaměstnání ranhojiče; bradýřství: zkušenosti v r. (Jir.)