raniti dok. (3. mn. -í) 1. zř. též ned. (koho, co čím) způsobit (působit) někomu, na něčem ránu, zranění, zranit (zř. zraňovat); často přen. způsobit (působit) někomu duševní utrpení, nešetrně zasáhnout (zasahovat) (něj. cit ap.): být v boji smrtelně raněn; do krve ho ranil (Jir.); (kámen) ranil skráň (Zey.); (kamení) nohy při každém kroku ranící (Svět.); přen. hluboce ji svým jednáním ranil; jeho slova ranila její city; srdce raněné láskou 2. (koho, 4. p.) postihnout 1, stihnout, ochromit 1: jen ve spoj. jako být raněn mrtvicí, ranila ho mrtvice ochrnul (n. zemřel) mrtvicí; zast. ob. ranilo ho (Pech.); přen. být raněn malomocenstvím (J. Mar.) podlehnout malomoci; být raněn slepotou oslepnout, být slepý, zprav. přen. kniž. nepozorovat, nechápat něco očividného; — †raniti se dok., zř. ned. zranit se, zraňovat se: ranila jsem se o schody (Zey.) poranila; úskalí, na jehož hranách neustále se raním (Podl.) ○ předp. po-, po- se, roz-, z-, z- se