raport, -u m. (6. j. -u, -ě) (z fr.) 1. (též *raportis [-tys], -e, Ner.) poněk. zast. stručná zpráva, zvl. vojenská, služební, úřední ap.; hlášení; expr. zpráva vůbec: podat (písemný) r.; napsat něco do r-u; přijímat, vyslechnout r.; r. o smýšlení obyvatelstva (Bass); expr. uslyšel r., že prý tu je divný člověk (Jir.); napsat přátelský r. (O. Schein.) 2. poněk. zast. podávání takovýchto zpráv: hlásit se, být volán k r-u; přijít k r-u; stát v pozoru jako při r-u 3. řidč. kniž. spojení, vztah: byli jsme v neustálém r-u — očima (Čap.-Ch.); psych. (při hypnóze) vztah mezi hypnotizovaným a hypnotizérem 4. výtv. pravidelně se opakující část ornamentální výzdoby; text. střída; — viz též report; — *raportní příd.: r. kniha (Ner.)