rarach, -a (mn. 1. -ové, 6. -ších) (†raráš, -e, Erb.), rarášek (nář. radášek Baar, randášek Baar), -ška (mn. 1. -škové, -šci, 6. -šcích) m. 1. (zprav. rarach) poněk. zast. zlý duch; čert 1, ďábel 1, ďas 1: (paní,) kterou rarach v povětří odnesl (Něm.); (nebál by se) ani samého raracha (Jir.); expr. kvítkové z raráškovy zahrádky (Něm.) rozpustilé děti; (ten hoch) je vtělený rarášek rozpustilý; přen. rarach žárlivosti (V. K. Jeř.); expr. oči samý rarášek (Sedlm.) čtveračivé; ♦ expr. rarach by mne vzal (Herrm.) vztekl bych se; jako když do ní rarach vjede začne se vztekat, dovádět, pokoušet ap.; který rarach ho sem přinesl co tu chce?; to ví sám rarášek (Tyl) nikdo; u raracha (zaklení) 2. (zprav. rarášek) mytol. plivník: na dvoře počal rarášek točiti prachem (Rais); říkali (o sedlácích, kteří měli mnoho peněz), že mají plivníka, hospodáříčka nebo raráška (Hol.); nesmí lítat jako rarášek (Rais) 3. expr. (o dětech) rozpustilec, diblík 2, luciper 2: nebudete-li, vy rarášci, ve škole umět (Kosm.); devítiletý rarach (Herrm.); Zvíkovský r. hra Ladislava Stroupežnického