raubíř, -e m. (raubířka, -y ž.) (z něm.) poněk. zast. ob. loupežník, lupič: přepadli ho r-i (Bran.); vypadat jako r. (Klost.); hrát si na r-e (o dětech); přen. ob. expr. kdo si počíná jako raubíř, jinak někoho poškozuje, kdo má násilnické chování: o poslední peníze ho ten r. připravil; učitel si zavolal největší r-e darebáky; raubířský příd.: r-é historky; přen. ob. expr. kluk r-á (Klost.); → přísl. raubířsky: počínat si r.; → podst. raubířství, -í (*raubířstvo, -a) s. poněk. zast. ob. raubířské jednání; lupičství: pirátství a r. (Šal.); přen. ob. expr. z očí mu kouká r. darebáctví