rebelie, -e ž. (z lat.) 1. (nář. reberie Jir. aj., †rebellion, -u m., 6. j. -u, Wint.) poněk. zast. (proti vrchnosti n. vládě) odboj 1, vzpoura, vzbouření, revolta, povstání: selské r.; počít r-i; r. proti císaři (Jir.); vypukla r. (Něm.); přen. expr. zdvihnout r-i proti vlastnímu otci (Spáčil) vzbouřit se; nedělat r. proti své ženě (Hol.) nevzpírat se proti ní 2. řidč. expr. rozruch, pozdvižení 1: noční r.; jaká je to tady r. (Herrm.) (o ženském křiku); → expr. zdrob. k 1 *rebelička, -y ž. (Hol.)