redukce, -e ž. (z lat.) 1. omezení 3, omezování, zmenšení, zmenšování, snížení, snižování (počtu, rozměru, síly ap.): r. zaměstnanců, armády; r. vyučovacích hodin, učiva; r. plánu; r. oběživa; r. výkonnosti; chem. odnímání kyslíku z látky; změna, při kt. ionty ztrácejí pozitivní náboj (op. oxidace); biol. redukční dělení buněčných jader; geol. řidč. ztenčení mocnosti vrstev, vyklíňování, vytažení, vyválcování; jaz. zkrácení n. jiné artikulační oslabení samohlásek, zvl. nepřízvučných (např. v rus.); fot. kopírovací postup, při kt. je kopie v menším měřítku než negativ 2. převod 1, převedení 5: mat. zjednodušení mat. výrazu; r. přímky, úhlu zkrácení, zmenšení; fyz. převedení změřené veličiny na hodnotu, jakou by měla za normálních podmínek: r. tlaku, teploty; tech. převod na menší veličiny, hodnoty 3. tech. slang. redukční ventil aj.; — redukční příd.: r. prostředek, zařízení; med. r. dieta odtučňovací; chem. r. činidlo působící redukci látky; tech. r. ventil sloužící k redukci tlaku plynů n. kapalin; fyz. r. clona propouštějící jen část světelného toku; biol. r. dělení buněčných jader při kt. se zmenšuje počet chromozómů na polovinu a vzniká pohlavní generace, redukce; hut. r. prostor (hutnické pece) v kt. probíhá redukce (ve význ. 1); – fyz. r. činitel, faktor číslo, jímž se provádí redukce veličiny; tech. r. přechodka k spojování trubek o větším průměru s trubkami o menším průměru