referent, -a m. (referentka, -y ž.) 1. kdo přednáší referát (ve význ. 1), referuje (ve význ. 1): udělit slovo hlavnímu r-ovi; na schůzi se vystřídalo několik r-ů; polemizovat v diskusi s r-em 2. kdo podává referát (ve význ. 2), kdo v novinách, v časopise (pravidelně) referuje (ve význ. 2); zpravodaj: divadelní, hudební r. Rudého práva; stálý r. sportovní rubriky 3. řidč. kdo podává o něčem zprávu, něco sděluje, o něčem informuje vůbec; zpravodaj: o všem mu poví, dělá mu ochotně r-a 4. pracovník, úředník, funkcionář pro urč. úsek, obor činnosti, působnosti, pro vedení referátu (ve význ. 4): r. národního výboru (dř.) vedoucí odboru; r. pro zlepšovací návrhy; bezpečnostní r. závodu; osobní r-ka personalistka; kulturní r. ČSM; sociální, propagační, tiskový r.; referentský příd. k 1, 2, 4: r. sbor referentů, lektorů 2; – (novinářský) r. styl; – zrušení r-ého systému v lidové správě; přísl., zvl. k 1, 2, referentsky řidč.: r. suchopárný výklad; podst. referentství, s. působení, činnost referenta (zvl. ve význ. 2): divadelní r.; od pasívního r. k tvůrčí kritice