reflektor, -u m. (z lat. zákl.) 1. osvětlovací zařízení soustřeďující odrazem světlo ze zdroje do blízkého n. vzdáleného bodu: r-y automobilu; divadelní, filmové r-y; v záři r-ů, přen. na divadelní scéně ap.; oslnit r-em 2. zařízení sloužící k odrazu paprsků ap. vůbec; hvězd. zrcadlový dalekohled; med. čelní r. zrcátko s otvorem (upevněné na čele lékaře) odrážející při otorinolaryngologickém vyšetřování světelné paprsky, a tím osvětlující dutiny; sděl. tech. součást směrové antény k odrážení elektromagnetických vln v urč. směru; jad. fyz. část jaderného reaktoru okolo jádra, odrážející neutrony zpět dovnitř jádra; → zdrob. reflektorek, -rku m. (6. mn. -rcích); — reflektorový příd.: r-é zařízení; r-é zrcadlo