reformace, -e (†reformací, -í) ž. (z lat.) 1. hist. (od zač. 16. stol.) hnutí projevující se úsilím o nápravu římské církve a omezení její moci; toto období v dějinách: česká, německá, francouzská r.; vznik protestantských církví za r.; selské bouře za r. †2. (katolická) r. protireformace, rekatolizace (u nás po Bílé hoře): komisař nad r-í (Jir.); nekatolíci utíkali, aby se vyhnuli r-í (Rezek) †3. reforma 1, reformování: r. akademie Karlovy (Wint.); pravopisná r. (Havl.); — reformační (*reformačný) příd.: r. hnutí; r. literatura; – zast. r. práci vzaly do rukou také vrchnosti (Rais) protireformační, rekatolizační; – zast. r. návrhy (Ath.) reformní; → přísl. reformačně