regent, -a m. (z lat.) 1. (též regentka, -y ž.) (v monarchii) dočasný zástupce panovníka; řidč. vladař, panovník 1 (vůbec): za nezletilého, nepřítomného krále vládl r.; sbor r-ů; někdejší uherský r. říšský správce; princ r. dočasně vládnoucí člen královské rodiny n. manžel panovnice; královna vdova byla prohlášena za r-ku (Šus.); přen. expr. panovačný, pánovitý člověk (Štech aj.): (pro pánovitost) nazývali ji r-ka (Svět.); zř. žert. žaludek, přísný r. (Mach.) 2. hist. (za feud.) název nejvyšších úředníků, např. (u nás) zemského hejtmana 3. (za feud.) vrchní správce panství (ve význ. 3): r. panství skaleckého (Jir.); r. domu rožmberského (Třeb.) *4. regenschori (Quis); — regentský příd.: r-á vláda; r-á rada; → podst. regentství, -í s. úřad, funkce regenta, regentská vláda