regulace, -e ž. (z lat.) 1. usměrňování, řízení, regulování (ve význ. 1): r. výroby, spotřeby, výživy; r. cen, mezd; r. dopravy; r. zbrojení; r. výběru nových členů; tech. udržování sledované veličiny podle urč. daných podmínek n. údajů: r. počtu otáček; r. elektrického napětí; automatická r.; voj. r. pohybu (jednotek) plánovité řízení pochodu, přesunu; biol. schopnost organismu řídit do urč. míry své životní pochody 2. stavební úprava vodního toku, jeho břehů; poněk. zast. celková stavební úprava (města ap.): pracovat na r-i (řeky, potoka); – r. změnila charakter města; — regulační příd.: r. činnost; r. zařízení; tech. r. šroub, páka; voj. r. jednotka; – r. hráz; r. plán; → přísl. k 2 regulačně řidč.: r. upravit