rekrut (ob. regrut, nář. lekrut, legrut Bass), -a (†rekruta, †regruta, nář. lekruta, legruta Jir., -y) m. (z něm. driv. fr. zákl.) zast. a ob. nově odvedený vojín: nováček 2; odvedený branec; odvedenec: cvičit r-y; jít za regruta (Herb.); dospěl z rekruty na starého vojína (Jir.); – r-i jdou od odvodu s muzikou; přen. expr. vedu pánům kantorům lekrutu (Rais) nového žáka; rekrutský (*rekrutovský Ner.) příd.: r-á píseň, muzika; r-á kytka na klopě; — zpodst. rekrutská, -é ž. ob. rekrutská píseň: výrostci řvali r-ou (Krat.); *rekrutní, *rekrutový příd.: r-ní (Vlastiv.), r-ový (Čas) kontingent rekrutů