relativní [-ty- i -tý-] (†relativný Pal., Šal. aj.) příd. jsoucí ve vztahu k něčemu, vyplývající ze srovnání s něčím, platící, hodnocený vzhledem k něčemu; poměrný 2, podmíněný (op. absolutní 1): r. pojem; r. platnost; r. zvýšení nákladů; r. úbytek obyvatelstva; r. podíl na zisku; r. většina hlasů; filos. r. poznání; absolutní pravda je souhrnem r-ch pravd; ekon. r. nadhodnota vzniklá zkrácením nutné pracovní doby a prodloužením pracovní doby nadbytečné; r. přelidnění (v kapit.) stav, kdy část dělníků je přebytečná vzhledem k potřebám akumulace kapitálu, nezaměstnanost; zeměp. r. výška (něj. bodu); fyz. r. pohyb vůči jinému pohybujícímu se tělesu: r. výška tónů poměr jejich kmitočtů k zákl. zvolenému kmitočtu; jaz. vztažný: r. zájmeno relativum; r. příslovce; r. věta; – r. čas vyjadřující současnost n. předčasnost dějů, poměrný; — zpodst. relativno, -a s. řidč. kniž. závislé, proměnné jsoucno (op. absolutno); → přísl. relativně: r. se zvýšit, vzrůst; r. lepší, nejlepší; r. posuzovat; → podst. relativnost, -i ž. relativita