reprodukce, -e ž. (z lat.) 1. slovní podání, opakování něčeho dříve poznaného, vyslechnutého, zažitého ap.: r. hovoru; žáci r-mi pamět cvičili (Klost.) 2. provádění, provedení hudebního, řidč. dramatického díla: r. současné hudby, lidových písní; Má vlast v r-i České filharmonie v podání; nové proudy v divadelní r-i (Götz) 3. zvukový přenos něj. prostředkem sdělovací techniky: rádio, gramofon s dokonalou r-í; sděl. tech. přeměna zvukových elektr. signálů na signály slyšitelné (akustické) 4. napodobení (a rozmnožení) originálu n. předlohy (obrazu ap.) tiskem n. jinou polygr. technikou; technický postup k tomu sloužící; otisk, tisk takto vzniklý: r. Slavíčkových obrazů; r. mapy; – fotografická r. rukopisu; – vyzdobit byt dobrými r-mi (obrazů); barevné r. 5. vůbec napodobení, zobrazení, zachycení něčeho, zprav. mechanické; to, co tím vzniklo: (romány) byly příliš jen r-í skutečnosti (Z. Nej.) 6. (opětné) vybavení (představy ap.): r. myšlenek 7. ekon. (společenská) r. stálé obnovování, opakování výrobního procesu: prostá r. (v dosavadním objemu); rozšířená r. (ve zvětšeném objemu); stat. r. obyvatelstva stálé obnovování jeho počtu, rozmnožování; biol. rozmnožování; — reprodukční, řidč. reproduktivní [-ty- i -tý-] (*reproduktivný Ath.) příd.: schopnost vyjadřovací a r.; – r. umění, umělec; vynikající r. těleso (hudební); – zvuková, obrazová r. technika, metoda; – (tvář) nadaná r. bohatostí (Vach.); – ekon. r. proces, biol. r. orgány rozmnožovací; → přísl., zvl. k 2-4, reprodukčně, řidč. reproduktivně: r. dobrá úroveň (provedení, přenosu, tisku)