rotace, -e ž. (z lat.) otáčivý pohyb: míč dostal r-i; r. letícího disku; geom. otáčení kolem bodu (středu) v rovině; otáčení kolem přímky (osy) v prostoru; hvězd. pohyb nebeského tělesa kolem osy: r. planety; fyz., chem. optická r. schopnost látky stáčet rovinu polarizovaného světla: optická r. roztoků; molekulová r. otáčení molekul v plynném stavu; rotační příd.: r. pohyb; r. jeviště otáčivé: geom. r. elipsoid, paraboloid ap. vzniklý otáčením elipsy (paraboly ap.) kolem jedné z jejích os; r. kužel vzniklý rotací trojúhelníka kolem osy otáčení; poledník r. plochy; polygr. r. stroj rotačka 1; r. tisk, papír; sklář., ker. r. pec otáčivá, rotačka 2; tech. r. čerpadlo; horn. r. vrtání otáčivé; → přísl. rotačně: r. se pohybovat