rotor, -u m. (z lat. zákl.) tech. otáčivá část stroje, zprav. elektrického motoru n. parní turbíny; loď. otočný válec využívající síly větru k pohonu lodi; let. soustava otáčejících se nosných ploch sloužící k vzlétnutí a pohonu vrtulníku; rotorový příd.: tech. r. odpor motorů; elektr. r-é napětí; – loď. r-á loď poháněná rotorem